Deník výpravy:

Den 3 druhá etapa Bessans - Bessans:

Text: Luboš
(Vše je psáno z pohledu pomocníka Radkova týmu. Radek sám, pochopitelně, nemá na psaní reportáže čas.)

pondělí 15. 1. 2006 byl den rozhodnutí. Budík mám nařízený na 6:00, ale ráno se budím už v 5:45, Radek už se taky převaluje v posteli a nemůže spát. Následuje klasický ranní rutinní postup. Vyvenčit a napojit psy, připravit povinnou výbavu, nasnídat se a před odjezdem konvoje v 9:00 ještě odjet na naši venčící loučku nechat psy v klidu proběhnout a ulevit.
Po večerních masážích a kontrole tlapek diskutujeme s Radkem naše zjištění. Domlouváme se, který pes se bude obouvat (velká chyba, že jsem si večer nepsal poznámky) a lídrovi Dežánkovi, který je po včerejšku řádně ztuhlý plánujeme ještě ranní masáž.
Na odjezd konvoje se vracíme v 9:02, což je pro francouze nebývalá přesnost, a po chvilce čekání vyrážíme ke startu. Jedeme do kopce do Bessans. Poznámka pro cyklisty: tento kopec směrem na Col d'Iseree byl na trase Tour de France 2006. Naše auto za studena zrovna moc netáhne, a tak Mára tam sází jedničku a dvojku a jsme rádi, že se nahoru vůbec škrábeme. Když jsme se vyhoupli přes prudké stoupání do horní části údolí, změnily se sněhové podmínky. Vidíme přírodní sníh pokrývající terén. Na kamenných střechách zdejších domů leží sníh a všude podél cest jsou nádherné upravené běžecké dálnice. NO KONEČNĚ těšíme se, že se konečně pojede po dobrém sněhu, jen škoda, že skluznice už nejsou tak nádherné jako před 48 hodinami...

Start v Bessans probíhá na lyžařském běžeckém stadionu, kde se den předtím běžel lyžařský maraton s 1500 účastníky. Připadáme si jak na olympiádě, všude samé nádherné tratě, na tréninku tam bruslí závodní lyžaři a biatlonisti s flintou na hrbu. No, on Radek to asi moc nevnímá, ale na skijoringáře jako jsem já to rozhodně, vzhledem k průběhu letošní zimy, působí.
Na meetingu v 10:30 se dovídáme, že pojdeme dva okruhy o celkové délce 65-70 km s hromadným startem a cílem zase zde v Bessans (původně měl být cíl v Lanslebourgu). Z toho nám vyplývá, že se nedostaneme k GPSkám ani k internetu, abychom mohli dát info domů. Pořadatelé se sáhodlouze věnují popisu tratí, docela zapomínají na překlad do angličtiny, takže jediné co si s Radkem z meetingu odnášíme je, že se jede dále do údolí přes dvě následující vesnice, že jednou vesnicí se projíždí do kopce hodně úzkým trailem, kde je hodně kamení, ale dolů se jede po bezpečné trati, takže by to neměl být ve stoupání problém. Pořadatelé meeting z mého pohledu kapku nezvládli, protože neseznámili závodníky se dvěma základními informacemi. A sice startovním časem a startovní procedurou hromadného startu. Vše ještě dodatečně zjišťuji a už nám nezbývá další čas, takže rychle balíme.

30 minut před plánovaným startem je na trať vypuštěn Emil Innauen (SUI) a jeho handler s druhým týmem, kteří by měli projet celou trať před závodníky a natáhnout pachovou stopu (v rámci jejich tréninku).

Radek chce na startu být úplně vlevo, protože jeden jeho lídr se zajímá o další psy, tak aby běžel úplně podél mantinelu. Proto se snažíme navést náš tým na start jako první. Příjezd na start je na můj vkus komplikovaně organizovaný. Z parkoviště se týmy dostaly doprostřed startovní roviny, pak proti směru trati jely ke startovní čáře, kde se měly otočit a postavit na lajnu. My jsme chtěli stát vlevo, takže jsme běželi ke startovní čáře po opačné straně koridoru s tím, že za startem provedeme plynulý obrat celého týmu a zaparkujeme tak, jak plánujeme, přímo u mantinelu. Pořadatelé náš záměr vůbec nepochopili a mysleli si, že najedeme přímo na místo a otočíme se na fleku..., když jsme však jejich zástup prorazili a plynulým obratem najeli na lajnu tak to konečně pochopili a všechny ostatní týmy už naváděli podle našeho vzoru. Radek startoval s 9 psy. Většina ostatních zapřahá 10-12 psů. J-P Pontieu dává max. povolený počet 12 psů. Najíždí poslední na úplně pravý trail a předvádí něco, co jsem ještě vživotě neviděl: bez pomocníka projel za startovní čáru, dal povel Kam-Hoo a celá dvanáctka se mu bez zamotání perfektně otočila a postavila na startovní čáru. Počet jeho psů Radkovi neříkáme. Komentátor zase vytáčí atmosféru do maxima, 150 psů seřazených na startovním roštu řve a škube za lajny, musheři ještě naposledy jdou obejít své týmy, armáda odtlačuje diváky od bariéry vymezující startovní koridor, helikoptéra s kameramany se zvedla snad jen 20 m nad zem. Zvedá se cedule 60, pak 30, poté je ztažena a odpočítává se 10 .... 5 . 4 . 3 . 2 . 1 . GOOOOOOO !!!!! Všichi vyrazí jako šílení, ve zběsilém úprku, závodníci s jasně slabší výkoností se snad snaží vyhrát sedmdesátku na startu !? nechápu to. Přes 4 týmy od nás startující Daniel Juillaguet překříží trať až k levé bariéře. Mám trochu obavy z případné kolize, ale Radek mazácky drží psy na dečce a nesnaží se za každou cenu vyjet vepředu... uff ulevilo se mi. Náš tým vypadá pod kontrolou a mimo kolize, sice se nerve vpřed, ale to nevadí. Na pravém křídle Jean-Philippe taky nespěchá, ba naopak opouští startovní prostor až jako úplně poslední.

řazení na start	po startu - Radek vlevo vzadu

Celý dlouhý had závodníků by se po cca 700 m měl otočit a projet kolem startu ven ze stadionu na trať. Diváci přebíhají na trail za startem, ale tam je tolik tratí, že diváci neví kudy se poběží, a tak stojí prostě všude. Je to něco. Jak do toho vlítnou týmy, tak o kolize nebude nouze. A skutečně, v dáli se objevují první týmy. Tempo je evidentně vysoké a vjíždějí mezi diváky. Najednou zastavují jeden, druhý, třetí,... nejmíň 6 týmů stojí vedle sebe... Pak zase vyráží vpřed, ale prodírají se mezi davem diváků nejméně dvěma traily. Hledám Radka a chvíli mi to trvá. Nakonec ho vidím a jede na správném trailu, což je dobře, protože ve výjezdu ze stadionu se oba právě používané traily rozbočují a jezdce, kteří nejedou správně, bude čekat brodění hlubokým sněhem. Jsem rád, že Radek ke startu přistoupil s přehledem a náležitou "námořnickou rozvahou" a nedělá žádné boty. Kolem mne projíždí na nějákém pátém-šestém místě a stadion opouští už jako čtvrtý.

Výjezd ze stadionu Radek jede čtvrtý na pravém trailu

Máme zhruba dvě hodiny času než závodníci budou projíždět kolem nás do 2. kola. Beru běžky a jdu se kouknout na trať. Tuhle epizodu mi letos asi závidí celý český skijoringový svět - přátelé a je co závidět :-). Já jsem se projel po špičkových tratích, byla to paráda !!!! sakra proč je to tak daleko... Na trati jsou dva druhy sněhu, podle světla a stínu a je mi jasné, že na sluníčku (což je častější případ) moje včerejší máza na Radkových saních asi nepojede. Sakra abych mu nakonec já nepromazal závod v rozhodující etapu. Uklidňuju se tím, že aspoň jsem ze skluznic odstranil všechny ty špony a celkově jsem je zahladil. Radek ví, že má stát spíš na pravé skluznici, protože je v lepším stavu, ale neočekávám, že to bude schopen dodržet.
Komentátor u startu dává občas sporadické hlášení o odstupech na trati. Většinou to zní asi následovně:"bla bla bla bla bla Radek čeki bla bla bla minits bla bla Jean-Philippe France..." protože francouštinou ani jeden z nás s Márou nevládneme, tak jenom víme, že říká něco, co nás zajímá, ale sakra co ??? Zašli jsme ho požádat aby toto hlášení opakoval i v angličtině (kterou má výbornou) a dovídáme se, že je Radek 2 minuty před Jean-Philippem a celkově, že mu tedy ještě 4 minuty scházejí na vítězství v Trophée. Asi po hodině je Radek 4 minuty před Jean-Philippem. Pak jdu čekat na průjezd do 2. kola. Stále neprojel Emil a jeho handler, což je mi divné, ale Emil je nevyzpytatelný a více než práci se psy zatím na tomto podniku předvádí jen svou mediální exhibici, takže se soustředím na Radka a čekám jeho průjezd do 2. kola.

Později se od Radka dovídáme: Luboš mi po meetingu k trati řekl jenom tolik, že se mám držet značek a hlídat si traily, že toho popsali tolik, že se to nedá přeložit, ale pozor! za jednou vesnicí se jede do kopce po úzkém kamenitém trailu, kudy se však nebudeme vracet, takže není důvod se ničeho obávat, jen si dávat pozor na ty šutry.
Když jsme dojeli právě do tohoto stoupání a už jsme měli vybudovaný určitý náskok na Jean-Philippa, tak se proti nám v protisměru vyřítil Emil, zastavil svůj tým a zastavil všechny týmy ve stoupání a začal rozhazovat rukama, že dál je to nesjízdné a že tudy to nejde, takže se všichni zase sjeli dokup., Emilovi tam navíc ještě utekl pes a motal se do spřežení Miguela-Angela (kterému se úvod hodně povedl). Tak tam všichni stáli a pořvávali po sobě, až přijel Henry Kam (hlavní organizátor), Emilovi vynadal a závod pustil dál. Takže se na trati udělal prakticky restart. Vsadím se, že se Emil dolů vracel s otiskem Henryho rukavice na tváři.

Do druhého kola najíždí jako první Ital Giancarlo Cattaneo, hned za ním jede Radek. Křikne na mne jenom:"Je to strašně rychlý! Je to úplná placka!"Zapínám stopky a měřím odstup na Jean-Philippa. Mezitím ještě projíždí Miguel-Angel. Jean-Philippe projíždí 5:22 po Radkovi. Na zatáčce u mne mu chtějí lídři odbočit už na cíl a až napotřetí se mu daří zatáčku opustit. Takže ztrácí další sekundy. Začínám věřit ve zlatý sen. S Márou rozesíláme SMSky s informacemi o průběhu domů a jdeme k autu. Zanedlouho hlasatel oznamuje, že Radek je nový lídr závodu a právě vede o 1sec absolutně. Posíláme další SMS a odhadujeme, kdy asi budou dojíždět do cíle.

Od tohoto hlášení až do Radkova dojezdu nemáme žádné zprávy z trati. Hlasatel a lidi z GPS týmu šli na oběd, protože je pak čeká dlouhá práce s dojezdy a vyhlašováním výsledků. My si říkáme, že i kdyby to na vítězství nedopadlo, určitě jsme ostudu českému mushingu neudělali. Chystáme se na Radkův dojezd a připravujeme vše potřebné pro psy i Radka. Protože počítáme, že media nám Radka odchytí a budou ho zpovídat, tak si rozdělujeme úlohy. Já se postarám o psy a Mára bude tlumočit Radkovy rozhovory s novináři. Přicházíme k cíli, kde se už řadí další handleři a pořadatelé. Máme pocit, že nás mají rádi. Všichni přicházejí a gratulují nám, což odmítáme s tím, že Radek stále ještě není v cíli. Oni ale tvrdí, že Radek už má dostatečný náskok a že to má pod kontrolou. Nikolas Vanieu se nám svěřuje s obdivem k Radkovu klidnému způsobu závodění: " Radek vystartoval klidně, první hodinu se držel zpátky a pak zařadil jinou rychlost a všem ujel." Samozřejmě, že nám to lichotí, takže začínáme být na měkko. Přichází handler Jeana-Philippa, představí se kdo je a gratuluje nám a Radkovi k vynikajícímu výsledku a perfektně odjetému závodu. Tohle hodnotíme jako hezké sportovní gesto. Taky přejeme Jeanu-Philipovi vše nej a gratulujeme k dobrému závodu. Kameramani se už řadí do cílového koridoru, a tak pouštím Máru, aby se pokusil lovit nějakou tu fotku a vytahuju kameru. Snad se mi taky povede něco natočit.

RADEK JE V CÍLI !!!

Radek dojíždí cílovým koridorem a mává divákům. Poslední potenciální problém by mohl vzniknout, když budou psi míjet místo, kudy ráno najížděli od auta ke startu, ale Radek bez problémů překonává i toto místo, zvukař pouští fanfáru a Radek je v cíli. Chytám lídry a se stále zapnutou kamerou se snažím dokumentovat, jak si jde Radek pochválit každého psa. Profi kameramani si snaží udělat místo, a tak mne odstrkují od psů, když Radek chválí lídry. Padáme si do náruče a radujeme se spolu. Přibíhá i Mára. Jeden z pořadatelů nám dělá naše týmové foto v cíli. Pak se Radek fotí skoro s každým... Dominic s Nicolasem, další a další fotky. Po zhruba pěti minutách konečně můžeme odjet z cíle k autu. Zrovna do cíle dojíždí Giancarlo.

Český tým na Trophée Grande Odyssée 2007 Mára, Radek, Luboš

Pak se staráme o psy, Radek se zdraví s každým soupeřem, který dojel na parkoviště. Dospělí i děti si za ním chodí pro podpisy (což mu dělá očividné problémy a měl by to na příště trénovat :-). Závodníci si chodí pro podpisy na startovní čísla. Radek dává několik rozhovorů, ale není to tak dramatické, jak jsme se obávali.
Veterináři provádí odběry krve psů, kteří běželi s příslibem, že nám výsledky rozborů zašlou.

Bezprostředně po dojezdu posledního závodníka je zahájeno slavnostní vyhlášení. Po představení všech závodníků za zvuku písničky WE ARE THE CHAMPIONS od legendárních Queenů vystupuje Radek na první stupínek. Každý z medailistů má krátký proslov. Radek si při něm dovolí vyhrožovat, že příští rok nás, Čechů, přijede více :-).

Večer po závodě jsme vyrazili na závěrečnou párty. Každý se s námi kamarádil, z Radka spadla závodní nervozita, nebo soustředění na výkon. Radek sklízel jednu pochvalu za druhou. Koupili jsme láhev místního likéru a tu Radek věnoval jako cenu Fair-Play Pierre-Antoine Héritierovi za pomoc na trati první etapy.
Radek už nebyl exotický, každý si s ním chtěl povídat a i on sám se nám hezky rozpovídal, takže jsem tlumočil ostošest. Probírali jsme s veterináři poznatky z té krve, s Thomassem Hoffmannem checkpointovou strategii na non-stop longových závodech, s Henry Kamem a Nicolasem Vanieu budoucnost závodu. Bernard Pepin se nám vyznal z obdivu Radkovy práce se psy a jeho schopností z nich dostat to, o co je požádá. Hezký večer završil Mára tanečními kreacemi na parketu klubu, kam jsme se později přesunuli.

V 0:30 padáme do postele, unaveni a šťastni, z úspěšného závodu.