Deník výpravy:

Den 1 ČEKÁNÍ NA START:

Text: Luboš
(Vše je psáno z pohledu pomocníka Radkova týmu. Radek sám, pochopitelně, nemá na psaní reportáže čas.)

dnes v sobotu 13.1. jsme se konečně měli dočkat začátku závodu. Oficiální program byl 10:00 mushermeeting, 11:30 tiskovka se všemi závodníky a v 16:30 start. Náš plán byl následující. 6:00 budíček, vyvenčit a napojit psy, pak bude Luboš mazat saně a Radek s Márou připravovat povinnou výbavu a potom společně přesun na musher meeting. Cestou zastavit na louce mezi vesnicemi (kterou jsme si včera vyhlídli) a nechat psy proběhnout navolno aby se dobře vyvenčili.
Bohužel, pořadatel posunul musher meeting o půlhodinu na 9:30 a tak z plánovaných 3 vrstev vosku jsem měl teprve zažehlenu 2 vrstvu a museli jsme co nejrychleji vyrazit. K podmínkám - sníh je tady mimořádně ostrý ledově přemrzlý ráno bylo -1 C a ůdolí je hodně úzké a ostře zařezané mezi horami, takže sluníčko na severní svahy údolí, kde vede trať téměř nesvítí. Plánované venčení bychom nestihli a tak naskakujeme do auta pořadatelů a necháváme Máru u psů v místě ubytování a jedeme na meeting.
Meeting byl mimořádně dlouhý - jednak proto, že probíhal ve FR a EN jazicích, ale taky proto, že pořadatel detailně popisoval pravidla, povinou výbavu, chování na bivaku a neskutečně dlouhý výklad podrobností trati co na jezdce čeká.
V jeden moment mi Radek řekl, že jestli půl hodiny popisují první tři kilometry, tak jak chtějí pořadat long-distance závod? Opravdu dlouhý výklad.

Potom následovala tiskovka, kdy se naštěstí Radka nikdo na nic neptal, protože jak jsme zde zjistili Radek umí úplně fantasticky a bez nějakého přízvuku jak v jeho angličtině, nebo francouzštině mlčet. Fakt je v tom hodně dobrý :-)

Tiskovka skončila a my jsme ještě honem před přesunem na základnu vyrazili na úvodní problematickou část trati. Pořadatelé nám řekli, že jde o problémový cca 200m dlouhý ledový úsek bez zatáček, ale to co jsme na trati našli nám vyrazilo dech. Trať byla holý led. Totální sklínka ze které navíc jako bonus čouhaly ostré šutry. V nekterých místech nebyl dokonce ani ten led, ale pouze hlína - viz toto foto

Z Radka padaly výrazy, které slovník kérkonošské češtiny rozhodně nezná, převážně se věnoval anatomii ženského těla, ovšem nám všem bylo jasné že stojíme před rozhodnutím JET ČI NEJET ? Radek byl naštěstí soudný a preferoval své zdraví a pohodu svých psů před tím, co už do tohoto závodu investoval a jak daleko cestoval. Problém byl navíc v tom, že se tímto úsekem mělo projíždět 2x. Nejprve po startu směrem vzhůru a po cca 20 km pak dolů z kopce. Navíc nešlo o 200m, ale o více než 1 km dokonce s úplnými vracečkami na ledu. Shodli jsme se, že je to těžko sjízdné i jen se 6 psy.
Každopádně jsme se dohodli, že odstoupit můžeme kdykoli i třeba jen 5 minut před startem. Proto jsme pokračovali dále podle plánu v přípravách na etapu. Byli jsme spíše přesvědčeni, že nemá cenu se poštět do žádných velkých rizik a tak že raději nepojedeme. Přípravy ale rozhodně nebyly tak intenzivní jako by měl Radek závodit a tak jsme museli Radka nutit aby neco snědl a aby si vzal vše co je předepsáno. Na druhou stranu to teď zpětně hodnotíme, jako pozitivní stav. Radek se uklidnil a byl si vědom toho, že to jet nemusí. Dosavadní nervozita, kterou jsme na něm pozorovali opadla.
S dalšími mushery a s organizátory jsme několikrát diskutovali stav a rizika,která jsou na trati a jako nejpřijatelnější nám přišla varianta pouze odstartovat a po nějakých 500 m trati odbočit zpět k autu, což bylo naše vstřícné gesto vůči obětavým organizátorům. Emil Inauen stáhl ze závodu své dva týmy.
Pořadatelé se nás neustále snažili přesvědčit, že trať je možné projet a že ji jěště projíždí rolba aby led rozbila.

Radek dostal několik nabídek:

• odstartovat, hodinu počkat u auta a pak vyjet na bivak, aby mohl absolvovat další etapy alespoň mimo soutěž
• odstartovat se 6 psy na osmičkových lajnách a po 20 km mu můžeme připřáhnout další dva psy pro výjezd na bivak a pro nedělní etapu.
• jet problematickou pasáž s dalším člověkem na saních.

Bylo zhruba 70 minut do startu a tak jsme rychle vyslali na trať máru, aby šel zkontrolovat jak se změníla a dál jsme pohračovali v přípravách na závod. Obdrželi jsme GPS krabičku, kterou nám komisaři umístili do saní a na tělo jsme Radkovi připevnili ARVA - přístroj pro vyhledávání obětí lavin. Taky povinná výbava. Vzhledem k tomu, že jsme stále počítali, že jedeme jenom 500m tak nám tyto úkony připadaly hodně zbytečné.
Mára se vrátil 40 minut před startem z trati a ukazoval nám fotky aktuálního stavu. Trať se po několikerém průjezdu rolby opravdu zlepšila, ale stále byla docela nebezpečná.
Zhruba 30 minut před startem se radek rozhodl, že to skusí se 6 psy a potom mu dva psy připřáhneme. Pak už to šlo ráz na ráz. Postroje, všem psům botičky, zapřáhnout a na start.

Den 1 - první etapa Lanslebourg - Polar Base

start byl ohromná show. Navezený sníh na silnici v centru města, tisíce diváků vyhecovaných fantastickým komentářem hlasatele. Vyvolávání jmen, skandované potlesky, muzika hrála břinkala atd atd... Opravdu pořadatelsky velmi dobře zvládnutá organizace.
Naše domluva byla odstartovat Radka a jít čekat, pokud se ještě během prvních dvou zatáček rozhodne, že do toho nejde.
Radkův tým na startu vypadal skvěle. Na to že jsme měli pouze 6 psů byl plný energie, ale poměrně ukázněný a připravený. I na Radkovi bylo patrné že je rozhodnutý jet, že to zvládne, chce to zvládnout a věří si. Konečně to byl on. Už nebylo všechno v prd...i jako poslední dny říkal. Už tu byl byl on, jeho psy a trať. Věděl, že to je TO proč sem přijel!!!
Radek za řevu davu vystartoval a my jsme šli podle plánu čekat, zda pojede k autu. Už jsme ale vůbec nepočítali, že by se tak stalo. Proto jsme šli proti směru jeho případného dojezdu a pozorovali další týmy. Radek už byl pryč - ŠEL DO TOHO. Mára fotil fotky dalších spřežení a po startu posledního závodníka jsme se přesunuli do řídícího střediska pozorovat pohyb závodníků po mapě vysílaný z GPS zařízení v saních. Radek jel skvěle. Do kopce byl evidentně nejrychlejší, ale z kopců ztrácel. Po průjezdu prvním ze dvou okruhů jsme si ho změřili na zhruba 3 místě poměrně vyrovnaně se 2 pořadím. Opticky to však vypadalo, že Radek vede s velkým náskokem, protože startoval jako první. Takže nás pořadatelé poplacávali po ramenou a ukazovali zdvižené palce. Taky diváci si stále říkali - Tšeki. Když se Radek dostal do poloviny druhého okruhu šli jsme k autu připravit psy pro připřahání.

GPS systém - stav v polovině 1. okruhu Radek je č.6

Radek dojel na připřahání už za tmy. Na dotaz jak to jde, říkal, že se to dá, čemuž jsme rozuměli že je spokojen. Působil jistě a s přehledem a po chvilce nám opět zmizel. Musel znovu projet startem, takže se ve s ním vesnicí nesla mexická vlna a potom začal stoupat do cíle na Polar Base. Na odbočku do kopce jsme stihli přeběhnout a márovi se podařila alespoň jedna fotka Radka z trati. Radkovi psi sice né úplně jistě, ale přesto odbočili do závěrečného stoupání.
Následující závodník odbočil ůplně s přehledem, ale po cca 50 m mu lídři odbočili z trailu a skočili i s celým týmem dolů ze břehu (cca 7m vysokého) naštěstí jsme stihli k týmu doběhnout a tak jsme ho s Márou chytili počkali na mushera a otočili zpátky na trať. Rozhodně to však nebyl příjemný zážitek.
Další krok bylo stihnout dojezd nahoře na Polar Base (zimní polní vojenská základna FR armády ve 2200m) kam jsme se měli dostat lanovkou. Ještě jsme vyvenčili psy, kteří zůstali s námi a najednou Márovi volá Radek, že jede sjezdovkou nahoru předjelo ho spřežení a potom kolem něj zase projelo dolů, ovšem bez mushera a on že teď neumí dostat psy vzhůru, takže čeká na další tým a pokusí se za ním chytit. Radek neměl šanci zachytit ono ztracené zpřežení a tak jsme to šli honem nahlásit pořadatelům a vyjeli lanovkou nahoru.
Polar Base je od lanovky vzdálená jen několik set metrů. Umístěná v sedle mezi skalnatými vrcholky zdejších alpských velikánů. Jak se s námi zhoupla lanovka a začala stoupat vzhůru začali jsme cítit úplně teplý vzduch. Obloha jasná, krásně svítily hvězdy a po dlouhé době taky bezvětří. Zkrátka ideální podmínky na zimní bivak. Oba jsme se shodli, že ho Radkovi závidíme, že bude mít nádherný zážitek.
Radek dorazil do cíle jako druhý. Před ním dojel musher kterému jsme chytali psy a jehož spřežení viděl Radek jak se řítí ze sjezdovky bez jezdce. Za Radkem pak začali dojíždět závodníci v poměrně rychlém sledu. Handleři nesmí na bivaku pomáhat musherovi a to ani slovně, ale pořadatelé potřebovali s Radkem mluvit, takže jsme při překládání stihli prohodit pár slov.
V nejproblematičtější části - velmi prudké sjezdovce Radkovi psi nedokázali utáhnout saně a celé spřežení klouzado pozadu dolů. Radek se asi 5x pokusil ten kopec vyjet ale ani když pomáhal lídrům táhnout lajny tak nedokázal kopec vyjít. Pak si všiml že spřežení, která ho předjíždí nemají botičky a začal vyzouvat psy. když měl první 4 psy vyzuté, tak projíždějící musher mu pomohl - přicvakl Radkovy lídry k jeho saním a táhl pěšky své lídry. Radek vzadu u svých saní kontroloval obě spřežení dohromady. Za sjezdovkou se Radek zase rozjel a do cíle ještě předjel několik spřežení.
Atmosféra na bivaku je nádherná. Parádní počasí, klid a krásné prostředí. Bylo zajímavé pozorovat zkušenosti a počínání jednotlivých musherů. Nejvíce mne zaujal Tomas HofFmann (D). Po zastavení šel pro slámu a jeho psi okamžitě lehli a spali. Je vidět, že jde o zkušené mazáky z Finnmarkslopetu. Krátce jsme spolu mluvili - jeho lídr má 10 let. Nejmladší pes v týmu 4 roky jinak většinou 6 letí psi. Pak si se slovy "I need music" vrazil do uší MP3 přehrávač a začal chystat krmení. Radek nejprve kolem saní rozložil změť igelitek a hned začal vařit vodu. Potom dal psům slámu a oblečky a připravoval krmení. Radek měl po Thomasovi asi jako druhý psy v klidu a odpočinku.
Doba pobytu handleru na bivaku byla omezená a tak jsme se vydali zase do údolí postarat se o zbývající psy. Výsledky etapy nejsou známy, ale sobotní a nedělní etapa se počítá dohromady jako jedna. Takže zítra (tedy spíš už dneska) bude Radek startovat jako druhý (v pořadí dojezdu na bivak), předpokládám v 11:32.
Je 1:30 ráno a já pro dnešek končím. Luboš