Deník výpravy:

Den -1 a 0 CESTA a PŘEJÍMKA:

Text: Luboš
(Vše je psáno z pohledu pomocníka Radkova týmu. Radek sám, pochopitelně, nemá na psaní reportáže čas.)

Ahoj, hlásíme se z Francie. Pro miláčky map a přesných poloh dodávám, že se právě nacházíme v údolí Haute Mauriene Vanoise ve vesnici Val Cenis - Lanslevillard, ale postupně:

Naše výprava humi Odyssea 2007 vyrazila ve středu večer z Krkonošské obce Vlčice na cestu.
Složení výpravy: musher Radek HAVRDA, dva pomocníci Marek Bárta a Luboš Seidl, 12 psů radkova týmu a lubošovi dva ohaři. Auto VW Transporter s vlekem na psy a na střeše klasický lyžařský box naložený masem.

Těsně před odjezdem jsme ještě obdrželi mail od pořadatelů, že závod se určitě pojede a že po zrušení velké La Grande Odyssée se na pořadatele obrátilo mnoho partnerů s tím jak důležitý pro ně závod je a jaká škoda, že je závod zrušen, takže se na nás pořadatelé velmi těší.

Vzhledem k tomu, že převážíme pomerně hodně masa volili jsme raději cestu mimo Švýcarské území, abychom se vyhli zbytečným problémům na hranicích a cestovali pouze po území států EU.

Cesta ubíhala poměrně dobře, porotože zima je tak špatná, že sníh není ani na sjezdovkách natož na cestě. Všichni tři jsme řidiči, takže zatímco jeden řídil další dva spali. K navigaci jsme si jednak vyjeli itinerář z viamichelin.com a taky jsme používali GPS navigaci Garmin, takže jako správní hračičkové jsme se navigací docela bavili.
Jeli jsme non-stop zhruba 1300 km (samozřejmě s nutnými přestávkami na venčení a tankování) až k Italsko-Francouzským hranicím u Bardoneccie (dějiště loňské zimní olympiády) kde jsme na prázdném obrovském parkovišti pro kamiony zastavili a přenocovali v autě.

Bohužel máme i několik špatných zpráv:

• ve vleku se nám kousli dva psi Dayle má prokousnutou pravou přední nohu, ten si nezazávodí a Chilky má prokousnutou pravou tvář - výrazný otok a viditelná rána pod okem
• na bivaku si navíc bolestivě zranila levou přední nohu Ohý. pravděpodobně při vyskakování z boxu, nebo při venčení při přeskočení zídky u které jsme parkovali. Taky nebude závodit.
• Radkův stav taky není úplně ideální - bolí ho v krku a zobe antibiotika. (tzn. jeho pivo musí vypít handleři :-) a vůbec jinak pořád brblá.

V pátek dopoledne jsme jeli zbývajících necelých 100 km a dorazili na místo.

Sněhové podmínky jsou i zde (cca 1800 mnm) bídné. Údolí se zelená, a svěhová pokrývka rozhodně nemůže být klasifikována jako souvislá. Radek má docela strach jet na úplně nových kloubových saních první jízdu po nějakém riskantním trailu, ale nic jiného mu bohužel nezbyde, než tento křest ohněm absolvovat.

Po příjezdu na místo byl každý pes podroben veterinární kontrole. Kontrola chipu, prohlídka zdravotního stavu (poslech srdce, tlapy, zápěstí, konečník) a v rámci nějakého výzkumu nás veterináři požádali o vzorky krve závodících psů před a po závodě, takže našim psům odebrali z krční žíly ampulky krve (ten kluk, který vzorky odebíral byl neskutečně zručný) výsledky výzkumu mají být zveřejněny a také slíbil, že je doručí přímo musherům.

Po přejímce psů šli Radek s Márou spát a Luboš se vydal na běžky na průzkum tratí. Bohužel, tratě ještě neexistují, takže jsem si vybruslil sjezdovkou k horní stanici lanovky a pak ji zase sjel dolů... No ještě, že jsem si nebral psy. Cestou jsem viděl jak pořadatelé nakládají náklaďáky sněhem a odvážejí je na trať... Uvidíme jak se to pořadatelům podaří.

V 18:00 vyrážíme na zahajovací banket, odkud se vám pokusíme poslat tuto první část reportáže. Tam se zřejmě také dovíme jaké improvizace pořadatelé připravili a co "dobrého" nás čeká.

Důležité upozornění: Radek je přehnaně skromný a psychoanalytický tým handlerů se snaží jeho skromnost tranformovat ve zdravé sebevědomí.